→ Nikdy nelez do postele s někým, kdo je větší magor než ty… ;-)

EM, program...den 1,2

11. května 2008 v 19:14 |  Expedice Mras

První lidé na Marsu byli Češi!

Tisková konference po návratu z Marsu. Více snímků na www.luzanky.cz/mars. organizátoři EM 2007
Sedím v letovém řídicím středisku a píšu tento článek. Zatímco se mé prsty občas rozhodně, občas váhavě míhají po klávesnici, pokukuji po přímém přenosu z planetoletu Prométheus. Právě odstartoval a letoví specialisté "zdola" ho pomáhají navést na oběžnou dráhu Země. Čtyři… tři… dva… jedna… Je na stabilní dráze! Už jen chvíle a první lidé vyrazí na historickou misi k planetě Mars. Připadá mi, že je to okamžik hodný zaznamenání.
Možná jste už slyšeli o akcích Space One a Space Two. Expedice Mars 2007 je jejich přímým potomkem. Děti a studenti do 16 let soutěžili o několikadenní simulovaný let na Mars. Přihlásilo se celkem 155 lidí, stovka prošla s výsledky svých testů dál a dostala za úkol vytvořit plán své činnosti během cesty na Mars, pobytu tam a letu zpět. Autoři pětadvaceti nejlepších prací postoupili do semifinále, odkud jsme vyšli my - desítka finalistů z pěti oborů: palubní inženýr, počítačový expert, lékař-biolog, architekt-geolog a dokumentarista.
Finálový program byl vskutku pestrý. Hned po příjezdu na místo setkání jsme se vydali do ateliéru Vlada Miluniće, architekta Tančícího domu a dalších zajímavých staveb. Dozvěděli jsme, jak vznikal nápad na Tančící dům, jak měla v Malešicích vyrůst skupina moderních domů (korupce na úřadech, o které jsme ostatně slyšeli víckrát, tomu však udělala čáru přes rozpočet) i něco o stavbách na Blízkém východě a olympijských plánech v Pekingu.
Pro budoucí studenty architektury je důležité toto: Chcete-li se stát architekty a projektovat originální stavby, naučte se lepit kartónové modely a obrňte se proti korupci a tvrdohlavosti úředního šimla.
Večer jsme dostali za úkol z velmi omezeného množství papíru, brček, lepící pásky a špejlí vytvořit přistávací dráhu nebo padák pro "kosmonauty" - pro každou ze tří až čtyřčlenných skupin to byla dvě syrová vajíčka.
Náš tým stvořil vpravdě úžasný projekt, do nejmenších podrobností vypracovanou přistávací dráhu s mnoha vrstvami... kterou jsme nestačili včas postavit a museli ji použít v poněkud rozloženém stavu. Vajíčka jsme pouštěli dolů z asi tříapůlmetrové výšky. Nemuseli jsme si nakonec dělat starosti s tím, jestli naše dráha i s vajíčky vydrží. Ani jednou jsme se na ni totiž netrefili... Jen lepkavé cákance prozrazovaly, kam se zřítili naši ubozí kosmonauti.
Pozdě večer nás všech deset ulehlo do svých spacáků v malinké tělocvičně pro maminky a děti v Domě dětí a mládeže Ulitka. I když mnoha z nás se chtělo spát, ještě dlouho jsme si povídali a probírali zážitky minulé i budoucí.
Den druhý - film, kosmická medicína a bláznivá pohádka
Druhý den jsme sledovali film Final Fantasy: Esence života. Něco pro naše počítačové experty. Grafika se mi moc líbila, stejně jako hudba. Scénář byl velice jednoduchý bez dějových odboček, ale to nevadilo - bylo v tom cosi zvláštně poutavého. Po filmu jsme vymýšleli pohádku, kterou jsme dostali za úkol večer zahrát. Nejprve jsme uvažovali o něčem vesmírném - Marťané na Zemi, Pozemšťané na Marsu... Následně se z toho vyklubala Sněhurka a sedm Marťanů. Posléze jsme vypustili Marťany a ze zázračného prince udělali princeznu. A nakonec to dopadlo tak, že po Sněhurce nezbylo ani památky. Místo ní figuroval v příběhu princ Nicolas, z něhož se v závěru vyklubala druhá princezna (ke značnému šoku té první).
Odpoledne jsme absolvovali přednášku pana Josefa Dvořáka, zakladatele kosmické medicíny v tehdejším Československu. Největším úskalím kosmických letů podle něj není radiace ani beztíže, nýbrž nuda. A důležitá je rovněž smyslová deprivace - na Zemi náš mozek každou vteřinu zpracovává bezpočet rozmanitých podnětů, pachových, zrakových, hmatových i sluchových. V jednotvárném prostředí vesmírné lodě bude poněkud strádat - jsou tedy nutné neustálé změny, například výzdoba kajut či zpestření jídelníčku.
Následovaly naše fyzické testy - co nejvíc dřepů a sklapovaček za minutu, přeskoky přes švihadlo, sprint s běháním dokola kolem lahví (od minerálky, samozřejmě!), měření výšky, teploty a tlaku a test pohotovosti reflexů. Jsem hrdá na svých pětapadesát dřepů za minutu, naopak pouhých patnáct přeskoků přes švihadlo (než jsem se o něj málem přerazila) bych zde asi neměla zmiňovat...
Večer se naše pohádka dočkala obrovského ohlasu. Zvlášť část, kdy se princezna rozhodla jít na plastickou operaci, vzbudila výbuch smíchu v sále.
Následovala návštěva bazénu, kde jsme měli nacvičovat záchranu topících se. Architekt-geolog, jehož jsem zachraňovala, by se sice rozhodně neutopil, ale prý jsem ho svým stiskem málem udusila. Nakonec se nikdo topit nezačal - ale čtyři z nás chytly křeče. Kosmonautický výcvik je zkrátka občas nebezpečnější než samotný let.
(Napsala Julie Nováková)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama