→ Nikdy nelez do postele s někým, kdo je větší magor než ty… ;-)

Proč být alkoholikem?

21. května 2008 v 20:35 | sonnicka |  Přečíst! Povinně!!!
Proč být alkoholikem aneb on se nějaký důvod vždy najde
přece už jen pro ten pocit
pro tu hrdost, kdy můžete celému světu řící: JÁ, JÁ JSEM ALKOHOLIK!
Ve sladu spíš než v Miltonových verších, pravda se skrývá o záměrech božích.
A.E.Housman Ať chceš, jak chceš, poslední kapka jde vždycky do gatí.
indické přísloví
důležitá otázka: Proč Češi tak milují pivo?
důležitá odpověď: Protože pivo miluje je.
Pár slov na úvod

Jediná skutečně zdvořilá omluva za nevhodné chování zní: "Byl jsem opilý." Nikdo vám neodpustí průšvihy spáchané v opilosti, ale o to nejde. "Byl jsem opilý" je slušnou formou věty: "Díky alkoholu jsem odhodil všechny zábrany a dělal přesně to, co jsem dělat chtěl, a jestli mě nepřestanete provokovat, udělám to znovu." Všichni tak jsou férově varováni a je jim připomenuto, aby si hleděli svého.
Jenže opilství není jen záležitost etikety. Je to nutnost. Moderní život bez alkoholu by byl nesnesitelný.
Přírodní selekce

Stádo bizonů se pohybuje rychlostí nejpomalejšího kusu. Když je stádo napadeno lovci, tak padnou za oběť ty nejpomalejší a nejslabší kusy, které jsou vzadu. Pro stádo jako celek je tahle přírodní selekce dobrá, a to jak z krátkodobého pohledu, protože zvyšuje celkovou rychlost stáda, tak z dlouhodobého, protože se celkově zlepšuje genetická kvalita bizonů tím, že ti nejméně vyvinutí jsou takto vyloučeni z rozmnožovacího procesu. No, a stejně je na tom lidský mozek. I on operuje tak rychle, jako nejpomalejší mozkové buňky. Nadměrná konzumace alkoholu, jak víme, zabíjí mozkové buňky, ale přirozeně ty slabé a pomalé napadne nejdříve. To znamená, že pravidelnou konzumací piva eliminujeme ty pomalé mozkové buňky a náš mozek se tak stává rychlejším a efektivnějším.
HISTORKY Z PODSVĚTÍ raději nebudu uvádět jména, ani sebe, vždy půjde o kamaráda ... Jak zdvořile zvracet

Vybrané vystupování v opilosti se nejvýrazněji projeví ve chvíli, kdy se potřebujete vyblít. Mnoho autoritativních knih o etiketě pojednává o způsobech, jak si do žaludku nacpat spoustu věcí, ale jen málokterá se vyslovuje k situacím, kdy je musíte rychle zvrátit. Přiznejme si na rovinu, že neexistuje způsob, jak dávit zdvořile. Nezbývá, než se zaměřit na menší zlo a dávit tak, aby historka, kterou později budete vyprávět, byla co nejzábavnější.
Autor jedné knihy uvádí tento příklad. Jako mladý muž a vysokoškolák svého času pořádal večírek, na kterém kolem dvou ráno došel alkohol. Odjel ho s několika přáteli shánět na okraj malého vysoškolského městečka, odkud se vrátil s barelem podomácku pálené whisky. Všichni ji pili, všichni museli zvracet. On, jako člověk střídmý, dokázal doběhnout na toaletu do prvního patra, kde se důkladně vyblil a vytuhl. Ráno se probudil s pozoruhodnou bolestí hlavy, s jakýmsi prstencem bolesti kolem celé lebky. Nejprve se ani neodvažoval otevřít oči, tak ho děsila představa denního světla. Když pak konečně vykoukl zpod víček, zjistil, že nic nevidí. Úplně oči vytřeštil, opakovaně pomrkával, ale svět kolem něj byl stále prázdný. "Panebože,"napadlo ho, "jsem slepý. Slepý! Vypil jsem dřevný líh a oslepl jsem!" Tyto myšlenky vířily v jeho zděšené hlavě téměř deset minut, než si uvědomil, že vytuhl s hlavou přímo v toaletní míse, s řasami téměř namočenými ve vodě, a celou dobu zíral na bílý porcelán.
Podobný, často vyprávěný příběh pojednává o mladém muži, který poněkud přebral na svatební hostině. Přepadne jej náhlý pocit, že se musí vyzvracet ihned. Nemá čas doběhnout k jakémukoliv hygienickému zařízení. Přiskočí proto k oknu, vystrčí z něho hlavu a blije - aby si v příštím okamžiku uvědomil, že svatební hostina se koná na zahradě.
Jako nejsilnější zážitek roku popisuje Dexter Holland (The Offspring) příhodu o kamarádovi, kterému nabídli dvacet dolarů, jestli sežere červa z láhve tequily. Musel vychlastat půl láhve, aby se k němu dostal a potom, když šel vedle pro cigarety, začal zvracet, ale tak šíleně, že málem poblil celou hospodu. Vyblil i červa. Noobles (kytarista The Offspring - pozn.) ho však nabádal - hele, toho červa, musíš sežrat toho červa! Chlapík se začal hrabat ve zvratcích, našel ho a pak sežral znovu.
Jeden kamarád mi vyprávěl, jak jednou, po prohraném utkání ve fotbale šli chlastat do hospody a jelikož byli čtyři, nenapadlo je nic lepšího, než že si dají závody, kdo toho víc vypije. Soutěžili ve dvojicích ... když byli asi u devátého piva, zavírala se hospoda. Rozhodli se proto, že budou pokračovat v další. Aby však celý proces urychlili, rozhodli se, že přejdou na tvrdý alkohol, přesněji na zelenou. Po druhém se jeden z nich panicky podíval po ostatních a začal zvracet, přímo uprostřed hospody. Než doběhl na záchod, zanechal po sobě hezkou spoušť ... tím však večer nekončil. Když se vrátili na koleje, rozhodl se onen postižený, že si dá malou sprchu. Nic by se nestalo, kdyby v ní neusnul a probudil se až někdy k ránu.
Známá je také historie jednoho kamaráda, z hor.
Jak se ví, alkoholismus se na horách provozuje bez větších obtíží. Na nezkušeného abstinenta může však i tak zapůsobit neblaze. Zvláště pak tzv. Pražská vodka. Onen člověk jí ten večer konzumoval převeliké množství a jak jinak, žaludek, ani zbytek trávicího ústrojí, nesouhlasil. Jelikož se však nalézal již v posteli, rozhodl se pro nejjednodušší způsob, pytlík. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, horší bylo, že přes varování spolunocležníků ten pytlík zanechal na nesprávném místě. Ráno se proto všem naskytl neskutečný pohled, když se na zádech "vodkaře" krásně vyjímal jeho obsah. A nejen tam, samozřejmě i zápach a okolí jeho postele nepůsobilo zrovna esteticky.
Jak zdvořile pokládat kabely ...

Dvakrát za deset let ...
A opět hory. Není to tak dlouho, co jsem byl s kamarády na horách. Jelikož sních odtál do někam, nezbývalo nám nic jiného, než pít a pít a pít (normálně se jenom pije). Stalo se jednou, že jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna, v ní i já, se vydala směr chata, ta druhá pokračovala v tahu. Protože si ten zbytek samozřejmě nevzal klíče, probudilo mě v noci nějaké bouchání. Schválně jsem spal dál, ale když to po chvíli klidu pokračovalo a nikdo jiný se nezvedal, vstal jsem. Pomalu jsem došel ke dveřím, otevřel a spatřil jednoho z opozdilců. Pouze na mě vrhl takový podivný pohled a vrazil dovnitř. Smysl výrazu jeho tváře jsem plňe pochopil až ráno, kdy mě probudil obrovský smích. Někteří členové již byli vzhůru a skvělě se bavili, tak jsem otevřel dveře a najednou slyším: "Bacha, nešlápni do toho!", Když jsem trochu zaostřil zrak, zpozoroval jsem na podlaze černé šmouhy, po bližším ohledání jsem zjistil, že jsou to zbytky hovna. Jak jsem postupňe zjišťoval, ty čmouhy nebyli jen na podlaze, ale také na zdech, v koupelně na dlaždičkách (tam se obzvláště dobře vyjímaly), na záchodě, prostě všude. Teď šlo jen o to zjistit KDO?! Po uvážení určitých důkazů a nálezu části spodního prádla jsme došli k názoru, že to byl onen opozdilec, kterého jsem vpouštěl dovnitř.
A proč dvakrát za deset let?
No, obdobná situace (naštěstí né s tak dalekosáhlými následky) se mu stala i doma.
Nedávno při jedné společenské akci to můj kamarád neodhadl s panáky, mylím, že to byl rapid (také si vzpomínám pouze mlhavě). Večer ještě nebyl ničím vyjmečný, zajímavější bylo ráno. On si totiž nejen nepamatoval jak se dostal na kolej, ale i s hrůzou zjistil, že se neprobudil ve své postýlce. Loží mu totiž byla mísa na záchodě. Vyprávěl, že na hlavě měl velkou proleženinu, nalézal se úplně v jiném patře a pod sebou měl překvapení, které ani nevěděl kdy stvořil. Na toaletách se ráno mimo jiné musel potkat s uklizečkou, které jistě bylo divné, proč je jedna kabinka zavřená. Během té noci také ztratil tričko, které pak ale navečer nalezl na oněh místech. Přes den prý pouze zvracel a to ještě povídal, že jak se probral, tak neměl po ruce žádný toaletní papír, tak se utřel programem petřínské hvězdárny.
Jeho probuzení jsou vždy něčím zajímavá. To jednou se probral, ruce úplně rudé, bolely ho jako čert a nevěděl proč. Tak vznikaly takové dohady že někde lezl po zemi, nebo se porval apod. Až jsme mu nakonec museli prozradit, že celý večer svým nenapodobitelným způsobem vytleskával do rytmu písní.
Problémy s močením ...

Další věčné téma.
Jednou se chlapi vsadili v hospodě, kdo déle vydrží, aniž by šel na toaletu. Soutěž to byla napínavá, vyhrál jeden štamgast s počtem neuvěřitelných dvanácti piv. Až posléze se zjistilo, že se během soutěže třikrát vymočil pod stůl.
Jeden kamarád zase pod vlivem událostí se v noci probral a spletl se dveře skříně s jejich záchodem ... naštěstí byl zadržen dříve, než pokřtil oblečení uvňitř.
Jak si správně ustlat ...

Tak na toto je přeborník jeden kamarád. Ten snad spal už všude možně, na těch nejnemožnějších místech.
Nejslavnější je však historka zvaná "dřezová".
To se jednou zase vrátil z tahu a nedorazil do své postýlky. K ránu, když jeho maminka vstávala do práce kouká, co to leží na kuchyňské lince. Nohy to má ve dřezu, schoulený, kolem rozlitá malinová šťáva. Umíte si to představit, člověk dva metry velký, sto kilo živé váhy na lince široké sotva padesát centimetrů?
A to není jediná, jednou usnul napůl odstrojený (pouze v takových malinkatých slipečkách) v šatně opřený o dveře, jindy zase na židli na verandě, na zemi v kuchyni s nohama s hlavou pod gaučem, nebo opřený o stůl, přitom všem vařící párky takovým způsobem, že ráno z nich byly pouze malé čené uhlíky a místnost plná kouře. Ono to jídlo, to ho láká, jednou ráno ho probouzeli a měl vedle sebe kousek chleba, salám a okurku, jindy zase ještě ve spánku si maminku spletl s hostinkým a vehementně se dožadoval dvou panáků.
Jiný, snad nejslavnější alkoholik, kterého znám, člověk který zažil a provedl snad už vše, co jen provést lze, má takovouhle příhodu. Po jedné akci, jsme šli nějak spolu k domovu, před jeho vchodem se rozloučili. Já, vidna v jakém je stavu, jsem se ještě jednou ujišťoval, zda nechce pomoci. No, dalšího dne jsme ho navštívil, on zalezlý v posteli, že nikam nemůže, že je nemocen. A vyprávěl mi, že jak jsem ho opustil, tak došel k venkovním dveřím a jelikož nemohl najít klíče, rozhodl se, že si na chvíli odpočine. No a probudil asi v šest ráno, jak leží mezi popelnicemi vedle vchodu, samozřejmě díky chladným nocem nachlazen.(ještě štěstí, že se tomu tak stalo na jaře)
Z úplně jiného soudku je příběh z maturitního plesu, kde se opět pěkně zřídil. A jelikož jsem s ním seděl u jednoho stolu, o zábavu bylo postaráno. Nejdříve jsem ho potkal totálně ztřískaného před šatnami, tak jsme se šli projít. Protože bylo náledí, nedopadlo to dobře, on padl hlavou přímo na dlažbu. Naštěstí téměř bez následků (jen několik podlitin a odřenin, které se projevily až další den), horší bylo, že když jsme se vrátili a já ho na chvíli opustil, tak se ztratil. Šel jsem se tedy podívat ke stolu a uviděl jsem tu idylku, moji rodiče, jeho rodiče a on, zkrošeně seděl, z úst mu vytékaly sliny. Jakmile mě spatřil, vyskočil radostí a začal se na mě sápat. Poté už ho raději odvedli, cestou prý ještě pozvracel oba rodiče, prostě vyvedený maturitní ples.
Podobná věc se mu stala i v třeskuté zimě, kdy se na horách vraceli do své chaty. A on, pod velikým vlivem, se rozeběhl a skočil do nejbližší závěje. Tam zapadl a pouze křičel, nechte mě tady, mě je tady dobře ... no umíte si představit, jak ho několik zpitých kolegů vytahuje ven.
Že se usnout dá kdekoliv, potvrzuje například případ, kdy se jeden můj kolega po několikahodinovém soukromé party někam vypařil. Po rozsáhlé pátrací akci se nám ho podařilo najít schouleného ve vaňe, vedle ňej na zemi další, hrdina předchozích vyprávění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama